Již dnes se bez mobilního telefonu vůbec nikdo neobejde. Vzpomínám si, když ještě na základní škole jsem neměla vůbec žádný mobilní telefon, bylo mi trapně. Ještě do té doby, dokud u nás ve třídě bylo hodně lidí, co nemá mobilní telefon, tak mi to ani nepřišlo, že já bych byla jako třeba nějaký outsider. Ale v poslední době, když už se u nás rozmáhaly mobilní telefony, kdy i malé děti anebo puberťáci měli mobily. A já jsem ho neměla! A cítila jsem se méněcenná. Já vím, že materiální věci jsou extra důležité. Že lidé by se měli spíše zaměřovat na něco úplně jiného než na materiální věci.
Jenomže řekněte to někomu, kdo je třeba v sedmé třídě a chce zapadnout do party. To je potom velice složité. Také mě mrzí, že děti hlavně dávaly také na to, jaký kdo má typ mobilního telefonu. Pokud jste třeba měli nějaký opravdu hodně starý mobilní telefon, tak jste také byli terčem posměchu. A jak tohle vím? Protože tohle jsem také dvakrát zažila. A povím vám, že je to opravdu hrozné. Je to velice otravné a kolikrát jsem potom doma brečela a prosila jsem rodiče, aby mi také pořídili nějaký lepší mobilní telefon. Nakonec se otec opravdu umoudřil a slitoval se nade mnou. Dal mi jeho starý mobilní telefon.
Sice to nebylo nic extra, ale už to mělo fotoaparát a také tam byly skvělé hry. Mohla jsem se kdykoliv připojit na internet, protože předtím jsem měla takový opravdu děsný mobilní telefon. Byla tam tlačítka, vůbec to nebylo dotykové a tohle mi vadilo. Tedy vlastně mě by to nevadilo, ale kdyby se mi alespoň nikdo vůbec nesmál, trápilo mě, že se mě smějí, že mám starý mobilní telefon. A že nemám dotykový mobilní telefon. Takže já si nyní dávám záležet spíše na tom, aby můj syn byl vychovaný tak, aby se nikomu nesmál, když někdo nemá nějakou novinku anebo výstřel moderní doby. Jenomže bohužel už to tak je a každý člověk s tím musí počítat.